Podzimní rovnodennost je jedním z významných svátků slovanského kola roku (pozn. „Kolo roku“ rozděluje rok do ročních období podle slunečního cyklu, tedy slunovratů a rovnodenností). Slavíme jej kolem 22.září, je to čas, kdy se oslavuje sklizeň, kdy se den a noc se vyrovnávají, kdy sklízíme a ukládáme obilí.
Uctíváme tím „rovno dennost“ – vyváženost a rovnováhu v přírodě. Oslavuje se harmonie mezi vnitřním a vnějším světem, a také pozvolný ústup sluneční energie. Podzimní rovnodennost je kouzelný čas vyrovnanosti a hojnosti. Je to čas, kdy sklízíme, co jsme zaseli (ať už míněno jakkoliv různě), je to čas poděkování za hojnost a plody, které nám poskytuje matka země.
Je to výborný čas na ukončení starých projektů a plánů a pro zasévání semínek nové budoucnosti. Je to čas se podívat nejen na uplynulý rok, ale i na celý náš život, abychom si určili, kam chceme jít dál. V rytmech roku je tento čas, časem odpočinku a oslavy, je časem, kdy se po těžké práci konečně sklízí úroda. Teplé dny se střídají s chladnými nocemi, vše pomalu spěje k chladnému a temnějšímu období roku.
Na oslavu rovnodennosti je dobré jít do přírody - do lesa, parku nebo na zahradu, kde můžete poděkovat přírodě za její hojnost. Můžete vázat různobarevné stužky na větve stromů jako symbol tohoto vděku.
A my k tomu můžeme také přidat – pokud možno venku – praktiku Čarovnic spočítanou právě na tento čas, srdečně vás k zvu k cvičení:
H6/S1/D8/H9/S8/D2 a hlavním cvikem je S5 Vyšší síla
Afirmace hlavního cviku:
MÁM V SOBĚ VNITŘNÍ KLID A DŮVĚRU VE VYŠŠÍ SÍLU. JSEM CHRÁNĚNA VŽDY A VŠUDE.
Slovanskou patronkou podzimní rovnodennosti je bohyně Mokoš. Staroslovanská bohyně Mokoš/Makoš vládne nad úrodou a plody přírody, rodinným krbem a lidským osudem. Její jméno je etymologicky odvozeno od slovanského kořene slova mok/mokr (mokrý, vlhký), který ji spojuje s životadárnou vlhkostí a plodností země, je bohyní vlhké, úrodné a plodné země, samotnou Matkou Země. Z ní se všechno a všichni zrodili a do ní se zase po smrti navrátí. Mokoš je matkou všech: bohů i lidí. Mokoš je naší dávnou předkyní, milující matkou a my všichni jsme její děti. Bohyně Mokoš vydala ze svého lůna plody, o něž ji rolníci na jaře požádali. Nyní nastává čas odpočinku a příležitost k uctění této bohyně. V představách starých Slovanů se uzavírala nebesa, kam ze světa lidí odcházela božstva vládnoucí jarnímu a letnímu období, aby zde přebývala až do počátku nadcházejícího roku. Rolníci proto bohům přinášeli prvotiny své úrody, obětovali dary a domácí zvířata (například slepice nebo kohout). V českém lidovém prostředí se rituálně stínala hlava kohouta. Obětiny pro Mokoši, nejčastěji chléb, kaše, zrno, plátno, víno nebo med, se zakopávaly do země, s níž se v zimě nesmělo hýbat, aby se nenarušil její spánek. Společně s bohy se do nebes vyprovázely duše zemřelých předků.
Přeji vám krásný čas podzimní rovnodennosti a srdečně zvu na akce, které v tomto čase pořádám – více informací zde:
Zdroje informací:
internet
Comments